Nezačínejte názvem nástroje, ale úkolem
Nejprve si jednou větou napište, co potřebujete dokončit. „Chci používat AI“ je příliš široké. „Potřebuji osnovu návodu pro nové kolegy“ už má konkrétní výsledek. Pomůže také vědět, kdo bude výstup číst a co už zná. Stejný návod bude jiný pro zkušeného správce systému a jiný pro člověka, který se přihlašuje poprvé.
Čtyři části použitelného zadání
Popište cíl, kontext, podklady a požadovanou podobu odpovědi. Cíl říká, co má vzniknout. Kontext upřesňuje situaci a čtenáře. Podklady určují, z čeho lze vycházet. Forma stanoví například délku, strukturu nebo tón. Není potřeba dlouhý text za každou cenu. Důležitější je, aby jednotlivé požadavky nebyly v rozporu a aby chybějící informace nebyly nahrazeny domněnkou.
Příklad z běžné práce
Slabé zadání zní: „Napiš návod.“ Přesnější verze: „Z následujících poznámek vytvoř návod pro nového kolegu. Použij nejvýše šest očíslovaných kroků. Zachovej uvedené názvy tlačítek. Pokud poznámky neobsahují potřebný krok, označ ho jako otázku k doplnění.“ Takový pokyn dává výstupu hranice. Přesto je nutné porovnat návrh se skutečným postupem a ověřit, zda nevypadl důležitý krok.
Opravujte jednu věc po druhé
První odpověď použijte jako pracovní verzi. Místo „udělej to lépe“ napište, co konkrétně chybí: vysvětlení pojmu, stručnější úvod nebo jasnější pořadí kroků. Změna jednoho požadavku usnadňuje poznat, zda se výsledek zlepšil. Při každé úpravě znovu zkontrolujte fakta. Plynulý text může obsahovat chybu i tehdy, když přesně splní požadovaný formát.
Co do zadání nepatří
Pro cvičení používejte modelové údaje. Osobní informace zákazníků, hesla a neveřejné firemní dokumenty do neověřeného nástroje nevkládejte. Když lze příklad vysvětlit bez konkrétního jména nebo čísla, nahraďte je neutrálním označením. Před použitím skutečných pracovních podkladů si ověřte pravidla organizace a podmínky používané služby.